Connie Mladá Živa

Po dlouhé době se panička dostala k aktualizaci stránek.  Od vánoc uplynulo spoustu času, ale nezahálely jsme. Máme za sebou první letošní a vlastně i vůbec naše první závody poslušnosti. Zimní závod dle ZZO, ZVV1, ZVV 2 se konal v Přerově dne 21.2.2009. Přihlásily jsme se do kategorie ZZO bez speciálních cviků. Pan rozhodčí Vávra ohodnotil naše snažení na 44 bodů z 60 možných.

28.2.2009 následoval intenzivní trénink s Ivetou Matzenauerovou v Horce na který přijela i Sissinka s Verčou, aby si obě zkusily, jak jim to půjde o prázdninách ve Větřkovicích. Bylo to pro nás všechny velmi náročné. Delší dobu jsme netrénovaly, protože počasí nám přes zimu nepřálo (  taky Vám musím říct i že i kdyby ano, panička toho času taky moc neměla, tak kdo ví,  jestli by to bylo lepší.....). Byla jsem jako utržená ze řetězu. Panička se nestačila divit, jak moc chci běhat a jak málo ji potřebuji. Že mi chtěla ukázat, kam mám běžet mi bylo úplně jedno.  Samou radostí jsem běhala bez ohledu na pořadí překážek  na parkuru. To jsem ale neměla dělat. Panička a Iveta se na mě domluvily a musela jsem vedle parkuru a ukázat paničce, že zase vidím její ruku a že se pokusím ji aspoň chvilku poslouchat. Verča se Siss nám natočily z našich běhů i nějaké video na které se můžete podívat zde. Mezi jednotlivými skupinami byla i chvilka času na hry a tak nás Verča  fotila při našich hrátkách na posledních zbytcích sněhu ve kterém si panička báječně nabrala do tenisek ...... (No jo je naivka myslela si, že vystoupí přímo u haly a pak z ní ani patu nevytáhne). Na fotky se může podívat ZDE

Byl to super den plný překvapení, spousty super lidiček a panička i já jsme si jej velice užily.

Další naší letošní akcí byly agility závody v Ostravě. Přesněji O ostravský pohár. Konaly se ve dnech 28. – 29.3.2009. Rozhodčí těchto závodů byli:  Bernhard Hüppe (A), Jiřina Máčková.

 Musela jsem brzy vstávat. Viděla jsem, že panička bere domeček, židli (tu měla naprosto zbytečně, ale hlavně, že měla dobrý pocit, ne?) a také všechny věci, které běžně bere, když jedeme na výstavu tak jsem byla klidná. To už znám dlouho se nebude nic dít, pak se projdeme v kruhu a pak se pojede domů. Jaké bylo moje překvapení když panička po příjezdu do Ostravy začala být nervózní (což už teď z výstav není)  mi to bylo divné...,  taky to vůbec nevypadlo jako na výstavě. Jeden velký koberec a jeden "kruh" značil, že se bude dít něco jiného. Chvíli jsem nevěděla co, ale pak mi to bylo jasné.  Nepřijely jsme na výstavu, ale na závody!!!! Jak já se těším tak panička má nervy. Snažila se zapamatovat si rady trpělivé Ivety, která nás trénuje a  ví co umíme. Upřímně není toho moc, ale obě se snažíme (nechci být na paničku zlá, ale někdy jí to dost nejde, ale přece jí nebudu kazit radost, že se vrátila z parkuru i přes to, že bych ji nejraději nechala někde bokem, aby mi neustále někde nezavazela a nekazila mi to. Byly chvíle, kdy uvažovala, jestli s ní budu chtít jet ještě i domů ..... )

A jak to naše velké bojování jak s panikou tak parkury dopadlo?

Sobota : A1  LA dis

                J    LA 19. Místo (47. Týmů)

                A2  LA Dis  

Neděle : A  LA 25. Místo (46. Týmů)

               J1  LA Dis

              J2  LA 27. Místo (45. Týmů)

Velmi nás to obě baví a tak budeme i nadále okouzlovat naše okolí svou účastí na další a dalších závodech a pak jednou možná snad i panička pochopí o co jde a bude to vypadat tak jak má. Bez zbytečných nervů, stresů a paniky si užijeme jen to, že běžíme a že jsme mezi přáteli se, kterými je nám fajn.

Ještě bych také ráda poděkovala Petře, Abbovi a Grekovi, kteří se o nás báječně starali jak na závodech tak večer, když nám poskytli azyl i přes to, že jsem pro ně byla náramně zajímává. :o))))) Peťo, kluci bylo to super.

A co se dělo dál? Vydaly jsme se na výstavu opět do Ostravy, kde nám bylo před týdnem tak dobře. Ve dnech 4. -5.4 se tam konala Národní výstava psů. AUO posuzoval pan rozhodčí Havelka a náš výsledek je V3. Tentokrát nás byla podpořit i naše Lucinka a panička tam potkala opět své kamarády tak to byl velmi pěkný vydařený den. O fotky se postarala naše dobrá víla Petra Abbová a moc za mě děkujeme. Podívat se můžete Zde.

Teď to téměř vypadá, že pro samé povinnosti není čas na legraci. Ne že bych se bavila stejně jako panička, ale dobře. Někteří z Vás ví, jak jsem byla s rodinkou koncem loňského roku u  Báry a jejích koníků v Traplicích. Panička pobízela koně a já ochotná pomocnice jsem to šla řešit a co se nestalo..... Berýskovi to nebylo pochuti a tak když jsem mu skočila na zadní nohu...... no prostě mě kopl. Dopadlo to dobře i přes to jak to vypadalo dramaticky. Byla jsem živá a zdravá až na díru v jazyku, kde by mi pan veterinář mohl okamžitě dát piersing. Od té doby jsem na koně opatrná, ale co osud nechtěl.....

Koní jsem si nevšímala, zajímala jsem se o to, co kde voní a pak to přišlo..... Takovou pecku do čumáčku jsem nedostala ani od Berýska!!!!!

Okamžitě jsem začala naříkat běhat kolem, ale panička se jen smála (vzpomněla si prý na slova Veroniky " Víš, že jsem ti říkala ať tam toho psa nebereš, že na to není inteligentní...!" No pochopíte to? Ať už vezmu tu větu a nebo to, že se mi panička smála. Utíkala jsem z toho místa honem pryč zpátky k autu, protože tam já už být nechci jsou tam na mě jen zlí.......

Panička si nedala vymluvit, že se tam opravdu nehodlám vrátit a vlekla mě na vodítku zpět. Taková potupa. No ona se ten den už ani nesnažila jít ke koním - prý aby to nedopadlo zase špatně a držela se u mě - což byla nesporně výhoda. Měla jsem ji zase pro sebe. Abych jí taky udělala radost tak jsem na závěr naší návštěvy v Traplicích zapózovala Báře před foťákem, protože co si budeme vykládat Báře to focení fakt jde. A podle slov paničky nejen to focení. Na moje super fotky se podívejte tady.

Tak si myslím, že jsem Vám svým povídáním o našich výletech a zážitcích vynahradila tu dlouhou pauzu a můžu Vám slíbit za paničku, že už jí nedovolím, aby mi tak dlouho neaktualizovala stránky.

Mějte se moc krásně a brzy zase na viděnou......