Po dlouhé době se panička dostala k aktualizaci stránek.  Od vánoc uplynulo spoustu času, ale nezahálely jsme. Máme za sebou první letošní a vlastně i vůbec naše první závody poslušnosti. Zimní závod dle ZZO, ZVV1, ZVV 2 se konal v Přerově dne 21.2.2009. Přihlásily jsme se do kategorie ZZO bez speciálních cviků. Pan rozhodčí Vávra ohodnotil naše snažení na 44 bodů z 60 možných.

28.2.2009 následoval intenzivní trénink s Ivetou Matzenauerovou v Horce na který přijela i Sissinka s Verčou, aby si obě zkusily, jak jim to půjde o prázdninách ve Větřkovicích. Bylo to pro nás všechny velmi náročné. Delší dobu jsme netrénovaly, protože počasí nám přes zimu nepřálo (  taky Vám musím říct i že i kdyby ano, panička toho času taky moc neměla, tak kdo ví,  jestli by to bylo lepší.....). Byla jsem jako utržená ze řetězu. Panička se nestačila divit, jak moc chci běhat a jak málo ji potřebuji. Že mi chtěla ukázat, kam mám běžet mi bylo úplně jedno.  Samou radostí jsem běhala bez ohledu na pořadí překážek  na parkuru. To jsem ale neměla dělat. Panička a Iveta se na mě domluvily a musela jsem vedle parkuru a ukázat paničce, že zase vidím její ruku a že se pokusím ji aspoň chvilku poslouchat. Verča se Siss nám natočily z našich běhů i nějaké video na které se můžete podívat zde. Mezi jednotlivými skupinami byla i chvilka času na hry a tak nás Verča  fotila při našich hrátkách na posledních zbytcích sněhu ve kterém si panička báječně nabrala do tenisek ...... (No jo je naivka myslela si, že vystoupí přímo u haly a pak z ní ani patu nevytáhne). Na fotky se může podívat ZDE

Byl to super den plný překvapení, spousty super lidiček a panička i já jsme si jej velice užily.

Další naší letošní akcí byly agility závody v Ostravě. Přesněji O ostravský pohár. Konaly se ve dnech 28. – 29.3.2009. Rozhodčí těchto závodů byli:  Bernhard Hüppe (A), Jiřina Máčková.

 Musela jsem brzy vstávat. Viděla jsem, že panička bere domeček, židli (tu měla naprosto zbytečně, ale hlavně, že měla dobrý pocit, ne?) a také všechny věci, které běžně bere, když jedeme na výstavu tak jsem byla klidná. To už znám dlouho se nebude nic dít, pak se projdeme v kruhu a pak se pojede domů. Jaké bylo moje překvapení když panička po příjezdu do Ostravy začala být nervózní (což už teď z výstav není)  mi to bylo divné...,  taky to vůbec nevypadlo jako na výstavě. Jeden velký koberec a jeden "kruh" značil, že se bude dít něco jiného. Chvíli jsem nevěděla co, ale pak mi to bylo jasné.  Nepřijely jsme na výstavu, ale na závody!!!! Jak já se těším tak panička má nervy. Snažila se zapamatovat si rady trpělivé Ivety, která nás trénuje a  ví co umíme. Upřímně není toho moc, ale obě se snažíme (nechci být na paničku zlá, ale někdy jí to dost nejde, ale přece jí nebudu kazit radost, že se vrátila z parkuru i přes to, že bych ji nejraději nechala někde bokem, aby mi neustále někde nezavazela a nekazila mi to. Byly chvíle, kdy uvažovala, jestli s ní budu chtít jet ještě i domů ..... )

A jak to naše velké bojování jak s panikou tak parkury dopadlo?

Sobota : A1  LA dis

                J    LA 19. Místo (47. Týmů)

                A2  LA Dis  

Neděle : A  LA 25. Místo (46. Týmů)

               J1  LA Dis

              J2  LA 27. Místo (45. Týmů)

Velmi nás to obě baví a tak budeme i nadále okouzlovat naše okolí svou účastí na další a dalších závodech a pak jednou možná snad i panička pochopí o co jde a bude to vypadat tak jak má. Bez zbytečných nervů, stresů a paniky si užijeme jen to, že běžíme a že jsme mezi přáteli se, kterými je nám fajn.

Ještě bych také ráda poděkovala Petře, Abbovi a Grekovi, kteří se o nás báječně starali jak na závodech tak večer, když nám poskytli azyl i přes to, že jsem pro ně byla náramně zajímává. :o))))) Peťo, kluci bylo to super.

A co se dělo dál? Vydaly jsme se na výstavu opět do Ostravy, kde nám bylo před týdnem tak dobře. Ve dnech 4. -5.4 se tam konala Národní výstava psů. AUO posuzoval pan rozhodčí Havelka a náš výsledek je V3. Tentokrát nás byla podpořit i naše Lucinka a panička tam potkala opět své kamarády tak to byl velmi pěkný vydařený den. O fotky se postarala naše dobrá víla Petra Abbová a moc za mě děkujeme. Podívat se můžete Zde.

Teď to téměř vypadá, že pro samé povinnosti není čas na legraci. Ne že bych se bavila stejně jako panička, ale dobře. Někteří z Vás ví, jak jsem byla s rodinkou koncem loňského roku u  Báry a jejích koníků v Traplicích. Panička pobízela koně a já ochotná pomocnice jsem to šla řešit a co se nestalo..... Berýskovi to nebylo pochuti a tak když jsem mu skočila na zadní nohu...... no prostě mě kopl. Dopadlo to dobře i přes to jak to vypadalo dramaticky. Byla jsem živá a zdravá až na díru v jazyku, kde by mi pan veterinář mohl okamžitě dát piersing. Od té doby jsem na koně opatrná, ale co osud nechtěl.....

Koní jsem si nevšímala, zajímala jsem se o to, co kde voní a pak to přišlo..... Takovou pecku do čumáčku jsem nedostala ani od Berýska!!!!!

Okamžitě jsem začala naříkat běhat kolem, ale panička se jen smála (vzpomněla si prý na slova Veroniky " Víš, že jsem ti říkala ať tam toho psa nebereš, že na to není inteligentní...!" No pochopíte to? Ať už vezmu tu větu a nebo to, že se mi panička smála. Utíkala jsem z toho místa honem pryč zpátky k autu, protože tam já už být nechci jsou tam na mě jen zlí.......

Panička si nedala vymluvit, že se tam opravdu nehodlám vrátit a vlekla mě na vodítku zpět. Taková potupa. No ona se ten den už ani nesnažila jít ke koním - prý aby to nedopadlo zase špatně a držela se u mě - což byla nesporně výhoda. Měla jsem ji zase pro sebe. Abych jí taky udělala radost tak jsem na závěr naší návštěvy v Traplicích zapózovala Báře před foťákem, protože co si budeme vykládat Báře to focení fakt jde. A podle slov paničky nejen to focení. Na moje super fotky se podívejte tady.

Tak si myslím, že jsem Vám svým povídáním o našich výletech a zážitcích vynahradila tu dlouhou pauzu a můžu Vám slíbit za paničku, že už jí nedovolím, aby mi tak dlouho neaktualizovala stránky.

Mějte se moc krásně a brzy zase na viděnou......

Další výlet se konal tento víkend. V pátek odpoledne, hned jak panička přiběhla  z práce začalo šílenství zvané balení. Nevím proč si panička myslí, že je nutné stihnout vše na poslední chvíli. Po hodině bylo zabaleno, auto naloženo  k prasknutí a ještě bylo něco jinak. Protože jsme cestovali na několik dní  mimo domov, bylo nutné domluvit hlídání naší Agátce. Cestou jsme se stavili u babiček. Jedné děti vyložily  Agátku  u druhé zase něco nabral páneček,  tak se  náš odjezd proti původnímu plánu v 15 hodin posunul až na hodinu 18.

I přes styl sardinka jsem cestu zvládala velmi dobře a čekala, kde budeme mít na chvilku domov. O půl 10 jsme byli konečně na místě určení.  Naším cílem byla  Praha !! Páneček nás zavezl k Martině, která nám opět poskytla útočiště,  sám s dětmi se vydal o kousek dál, kde na ně  netrpělivě čekal paniččin brácha. Páteční pozdní večer se nesl zase v duchu otázek a odpovědí kolem mého plemene.

V sobotu ráno mě a Aryu holky naložily do auta a zase se někam jelo. Pňov byl místem, kde se konala popisná přehlídka a povahový test, což je bonitace našeho klubu. Počasí bylo mrazivé, panička nervní (už se k tomu dá jen říct jak jinak….) a naivně si myslela, že nikdo nic nepozná. :o) Znám ji,  nepřekvapila mě, ale netušila jsem co se děje,  tak jsem začala být nervozní taky.

Paní rozhodčí Eva Hájková trpělivě posuzovala a jak to dopadlo?

Bonitační posudek zní: CHOVNÁ FENA - 52 cm, obě oči hnědé, ocas dlouhý/ kupírovaný, hlava typická, ucho poměrně vysoko nasazené, korektně nesené, správného tvaru a střední velikosti, oko mandlové, správně uloženo, chrup úplný, skus nůžkový, krk dle standardu, hrudník hluboký, prostorný, hřbet pevný, rovný, silný a vodorovný, záď lehce spáditá, hrudní končetiny: lopatky správně uložené, správné délky, končetina rovná, silná, tlapka vytáčená, volné lokty, úhlení korektní, pánevní končetiny: postoj korektní, hlezna krátká, kolmá, rovnoběžná, úhlení korektní, ocas kupírovaný, srst střední textury a délky, barva dle standardu, dilute skvrny, pigmentace odpovídá barvě srsti, víčka plně pigmentovaná, pysky částečně depigmentované, nosní houba depigmentovaná méně než 50%, pohybová mechanika volná, plynulá, vyvážená, vzadu sbíhavá, vpředu netypická viz postavení hrud.končetin, pohlavní výraz správně vyjádřen, kondice výstavní, celkový vzhled vyvážená, střední velikosti a kostry, správného rámce, povaha vyrovnaná, živá, pozorná. Slabá reakce na střelbu.

A co bylo dál? Následoval povahový test. Ten jsem zvládla na 93 bodů ze 100 možných.

Povahový test: 10-10-15-5-9-14-10-10-10 = 93 bodů

Umoudřilo se  počasí a sluníčko mělo snahu nás  i trošku hřát. Zatím co nám zapisovali výsledky do PP, objevil se figurant a já jsem ihned pochopila co  bude . Panička a Irča šli poprosit, jestli bych mohla taky zkusit obranu. Pán souhlasil a panička čekala,  jak budu reagovat a co se bude dít. Když tam tak chodil s tím hadrem, křičela jsem jako o život, aby mě panička pustila, že mu ho vezmu, ale nedala se. Když se přiblížil,  aby mi ten hadřík ukázal….. byla jsem pohotová, zakousla jsem se a vyhrála nad ním. Bylo to moc fajn. Doufám, že budeme společně pokračovat.

Pak přišlo na řadu trocha agility tréninku. Martina postavila prakur, kde jsme s ostatními trošku trénovaly.

Musím říct,  super den, který byl i přes jistou míru náročnosti moc fajn. Zakončila jsem ho na návštěvě u Reďáka, který má moc krásné kočičky. Doufám, že spokojeni jako já, byli i ostatní. Moc děkujeme Martině za cenné rady, útočiště v Praze a i za to jak nám pomáhá. Také za fotky, které se podle mého názoru velmi povedly. Dalším našim fotografem byla Irča.  Reďákům i jejich mamince za to, jak se o nás v Pňově krásně starali a jak moc jsou na nás vždy hodní. A v neposlední řadě musím moc poděkovat i pánečkovi, který to s námi těchto dlouhých 7 týdnů vydržel,   že s námi  cestoval,  pomáhal paničce aby to všechno zvládla. Bez něj by to nešlo.

A co se dělo další dny? No byly plné nových věcí,  nových zvířátek,  ale o tom už zase v dalším článečku, na který si budete muset chvilku počkat.

V sobotu 18.10.2008 jsme se vydaly na další výstavu v naší oblíbené sestavě. Iva a El, Alenka + Angea, Renča, panička a já jsme vyrazily v 6 ráno směr Brno. Všude bylo plno pejsků i kamarádů a atmosféra byla moc fajn. Potkaly jsme tam po delší době Katku, Jindřišku a brášku Biskyho. Byl krásně okoupaný a načesaný.Panička si po minulých zkušenostech od Biskyho držela odstup i přesto, že věděla, že jí tím chce přinést štěstí.  Bisky jistě ví o čem je řeč, že ano....

 Naše plemeno posuzoval pan rozhodčí Vondrouš. Bisky získal hodnocení VÝBORNÝ 4. Gratulujeme. Paniččina nervozita začala sotupat, když šla do kruhu Alenka a Angea. Holkám se dařilo, krásně se předvedly a proto získaly hodnocení V1 CAJC a také medaili. Pak přišla řada na nás. za podpory kamarádů jsme vešli do kruhu a čekaly na ortel pana rozhodčího. Když vyřkl ortel V1 CAC panička byla v 7 nebi a já hned v zápětí, když mi na krk pověsila medaili.

Pak už přišlo na řadu focení a procházení stánků. Vybrala jsem si pamlsky a panička pěkně platila a ani se nezlobila, že nevím co bych si vybrala. I hračku jsem si dovezla. Tak doufám, že brzy zase někam vyrazíme a zase si to tak báječně užijeme.

Jak tomu tak už u nás bývá panička zase něco vymyslela...... Tentokrát si sama naběhla. Dozvěděla se, že se konají zkoušky vloh a snažila se sehnat někoho, kdo by se k nám přidal. Nedařilo se. Jedna kamarádka se svými pejsky měla závody, druhá výstavu a tak nebyl nikdo, kdo by se přidal. Vypadalo to, že snad ani nepojedeme. Zachránila nás Martina svým pozváním a azylem v Praze. Panička se sice děsila cesty vlakem, ale pořád doufala, že to by páneček přece neudělal, že by nás nechal cestovat přes celou republiku. (prozradím vám, že paničku klidně ano, ale mě???) Panička nakonec přišla na super věc a napsala Ivě jestli nejede někam na výstavu. Jásala u odpovědi, že ano a ještě víc, když se domluvily, že nás do Prahy zaveze.

Pak přišla sobota 11.10. a panička se spoustou věcí mířila k místu srazu ve 4 ráno...... Naložila nás a už jsme uháněly pro Alenku a Angee a taky pro Míšu a její honáčky. V této sestavě nám cesta do Prahy pěkně ubíhala i když byla pěkná mlha. V Praze na nás čekal Honza (paniččin brácha, který nás nechal u sebe dospat a pak se nám věnoval). Den utekl jako voda a večer nastal přesun přes celou Prahu k Martině. Jak vypadal vlak jako problém věřte, že cestování po Praze byl problém daleko větší. My holky téměř z vesnice jsme měly jet autobusem, metrem a pak zase autobusem. Což o to, panička to už kdysi zkusila, já jsem byla v Praze poprvé a tak ji napadlo jak asi povleče tašku jako blázen a psa na rukách dolů hluboko na metro na eskalátoru..... :o( No a jak to dopadlo? Jela jsem autobusem, šalinou a zase autobusem a to celkem 1,5 hodiny a byla jsem zlatá. Honza nás doprovodil až na poslední přestup (asi se bál aby panička nejela jinam) a to i přes to, že už měl domluveného něco jiného (zde platí pořekadlo v nouzi poznáš přítele) a panička celá vyčerpaná, ale spokojená dorazila k Martině. Večer byl moc příjemný, panička měla zase miliony otázek a tak se šlo spát až kolem 1 ráno.

Ráno už jsem se těšila, co se zase bude dít.... Martina nás naložila do auta i s Kiddem a vyrazili jsme směr Podkost. Byla mlha a zima, ale bylo tam moc pejsků a taky oveček. Nahlásily jsme se a pak už to šlo pěkně jako po másle. Pan rozhodčí Koško byl připraven a zahájil zkoušky. Napřed pejsci a zkoušky tradičního stylu, pak jedna ZPOP1 a pak až 5 lidiček a jejich psů na ZVOP. Já jsem šla na řadu jako 4 a tuto zkoušku jsem úspěšně složila. Pak už následovalo školení, při kterém jsem byla ještě 2x u oveček v košáru a moc mě to bavilo. Pokud to panička dovolí a bude příležitost, u oveček jsme rozhodně nebyly naposled. A jak to dopadlo s naší cestou domů? Svět je malý a naše štěstěna stála při nás, protože na druhém konci republiky jsme potkaly Radku její dceru Katku a dva psí miláčky Bípa a Jacka. Zachránily nás velmi obětavě před šílenou cestou a vzaly nás do svého pohodlného autíčka. Cesta byla super. :o)))

Musím moc poděkovat všem, kteří na našem výletu podíleli. Jste úžasní a i díky vám to byl moc fajn výlet s dobrým koncem.

Když jsem byla s paničkou na táboře v Koryčanech naše kamarádky Hanka a Věrka nezahálely a informovaly nás o závodech, které byly v tu dobu vypsány. Panička přemýšlela jestli není moc brzy na to, abychom začaly běhat závodně. Pravdou je, že se máme hodně co učit a bylo by to spíše o sbírání zkušenosti a otrkávání se na bitevním poli. Panička je hrozný zmatkař a je z věcí na kterých jí zaleží je „mírně“ vykolejená. Nicméně jí to nedalo a souhlasila, aby ji holky přihlásily.

Závody se konaly 17.8.2008 v Holešově, byl to první ročník neoficiálních závodů a tak i pro nás super příležitost, jak si vyzkoušet co jsme se naučily jak na našem cvičáku pod vedením Nikol a Peti a také po týdnu na agi táboře, kde nás trénovala Iveta.

Počasí se rozhodovalo jestli nám to usnadní tím, že by nepršelo a Hanka se snažila paničku vším možným uklidnit. V klidu proběhla snad jen přejímka. Panička tam měla silné zázemí a také vydatnou pomoc kamarádek, ale nervy pracovaly na plno. Hanka s ní prošla prohlídku. Janička, která přijela také závodit a hájit barvy Agility klubu Zlechov se snažila přispět svými zkušenostmi a pak, když přišlo na samtoné běhy bylo všechno jinak.

Panička chtěla všem ukázat, že se naučila otočky u překážek a motala se i tam, kde to nebylo vůbec potřeba. (Co vám mám povídat. Jednou se snad zklidní a zjistí, že nám to půjde mnohem lépe, když nebude zmatkovat.) 

A výsledky našeho zápolení na parkuru? Jump 5.místo Open dis.

První srpnový týden letošních prázdnin jsem s paničkou, dětmi a Verčou se Sissi strávila v nádherném prostředí Větřkovic. Mezi lesy, poli a u krásného rybníka, který byl  plný ryb je agility kemp s chatičkami a budovou, kde mi panička minimálně 3x denně zmizela….

Jak to všechno začalo? Jednoduše. V lednu nás panička přihlásila, za nějaký čas to páneček zaplatil a v neděli 3.8.2008 nás tam odvezla Veronika našim autíčkem.

 Auto bylo naplněno vším možným až k prasknutí a ani jsem nedoufala, že se jim tam se Siss vejdeme. Jediné co mě uklidňovalo bylo to, že bez nás by to nešlo, protože kdo viděl paničku běhat ví, že překážku by na 100% nezdolala. :o))) Nakonec všechno dobře dopadlo všichni jsme se vešli, páneček nám zamával a jelo se. (Doma je to teď nějaké divné. Všude plno věcí a není si kde v klidu odpočinout, protože kam se hnu tam mi něco leží pod packami a tak jsem se moc těšila na prostor a klid. Vymysleli si něco čemu říkají rekonstrukce bytu, ale mě to přijde jako demolice bytu….)

Cesta ubíhala dobře díky  ucházejí navigaci paničky a výbornému řidičskému umění Veroniky, která nás během chvíle dopravila bezpečně na místo. Tam nás nechaly v autě a někam šly. Chápete to? Tolik zajímavých věci jsme přes sklo auta viděly a musely jsme čekat…. Když se vrátily měly klíče od „naší“ chatičky č. 15. Vyložily jsme věci  šly jsme se vyvenčit a pak byla informační schůzka kam nás zase nevzaly. První den utekl jako voda, která z nebe navečer i trochu tekla) a panička si libovala jak je to všechno super a přišlo jí, že i moje hárání bude naprostá hračka. :o)

Na další dny byly stanovena pravidla podle kterých běžel chod celého tábora a všechno probíhalo tak jak mělo. V 8 ráno byla snídaně pro dvounožce v 9 dostali prostor na parkuru smolíci a jeden medík (to byla naše Sissi), pak přišli na řadu pokročilí largi ve kterých byli moji kamarádi Redy a Kid a pak kolem půl 11 přišla řada konečně na nás začátečníky large. Ivča, která byla naše velitelka nám moc radila pomáhala a hned pro začátek při prvním parkuru ukázala paničce v čem bude potíž…… Stačili jí na to dva tunely. Panička se mi tam tak zamotala, že mě nedokázala správně navést na protější vstup do tunelu. Nějak němohla tu díru najít a že je velká. :o)))) Od chvíle kdy jsme poprvé spolu běžely bylo jasné, že já jsem ta, která to bude zvládat líp, ale že se mi panička ztratí jsem nečekala. Pak už se běhalo, trénovalo, chodilo se na procházky, navštěvovali mě kamarádi, stihla jsem se poprvé zamilovat a taky jsem byla poprvé pást ovečky pod dohledem odborníků. Ale pěkně popořádku…. Po tréninku následovala pauza po které šli lidičky na oběd, pak odpolední klid, který jsme s dětmi nepotřebovali, ale ty dvě paničky na něm trvaly. Taky hrály s dětmi Sázky a dostihy a my jsme asistovali a nebo jsme se šli koupat do nedalekého rybníka. (tam jsme se koupali opravdu jen my pejsci, protože děti jsou po paničce a prohlásily, že tam jsou ryby a tak do vody nejdou) Pak přišel na řadu odpolední trénink kde nám dala Ivča zase do těla, ale ráda bych vám všem řekla, že mě i paničce se to moc líbilo. Iveta se snažila nám všechno pěkně vysvětlit popřípadě nám i ukázala jak na to pomocí jejich dvou psích kamarádů a všechno do sebe začalo pomalu zapadat. I Siss s Verčou dělaly velké pokroky. Sissi se z počátku tvářila jako že v ničem není žádný problém a dělala paničce velkou radost každou skočenou překážkou a nebo proběhnutým tunelem, ale pak se začala bát jak jsme my ostatní co nemohli v tu chvíli běhat s ní štěkali a přestala mít chuť běhat. Ona je Sissi z útulku a tak jí ten náš řev všechno připomněl. Paničky se domluvily s Ivetou a začaly Siss trénovat v klidu večer až tam nikdo nebyl a ona na to měla klid a mohla si tam se mnou hrát a probíhat společně tunely a lovit balónky za překážkami. Ne vždy byla Sissi tak rychlá aby si balónek odnesla první. Jsem soukromník a tak jsem si hračky pečlivě hlídala. Až na jednu výjimku. Měla jsem s paničkou trénovat a na druhém parkuru běhal můj idol tak jsem za ním utekla. Odvolala mě a já protože jsem slušná, hodná holka(když zapomenu na ty svoje čertíky v očích)  a za paničkou jsem  přišla bez ztráty kytičky.

Páneček doma moc pracoval, ale ve středu už mu po nás bylo tak smutno, že nelenil a přijel za námi. (panička mu totiž prozradila, že na večeři budou buchtičky, tak je vám jistě jasné proč přijel).

I přes to, že nám poslední 2 dny pršelo (déšť nám zatopil auto) to byla super dovolená. V sobotu se konaly závody, protože ještě neumíme všechno byla panička pouze divák a já abych nerozptylovala psí závodníky jsem byla zavřená na chatce s dětmi a Siss(ne že by mi to vadilo v tom počasí). Po závodech přestalo pršet a tak přišly na řadu ovečky. Podruhé přijel páneček a nelitoval když nebyly buchtičky. Myslím si, že pro všechny účastníky byl zážitek vidět paničku v košáru.  Tak blízko u ovcí nikdy v životě nebyla. Po počátečních obavách(v očích paničky téměř z kamzíků) se nám ale nakonec dařilo. Já jsem se snažila běhat kolem, jak panička chtěla napřed venku před košárem(zatím co ona zmateně pobíhala uvnitř a pak i v košáru s ní) a měla z toho dobrý pocit, protože od té doby o ničem jiném nemluví…….

Týden utekl jako voda přišla neděle a s ní i návrat domů. Z dovolené nám zbyla spousta zážitků, nové poznání a taky fotky na které se můžete podívat zde, zde,  zde. Vůbec se nám nechtělo. Bylo nám tam náramně. Super parta lidí, výcvikář a pejsci…… Moc se těšíme na příští rok a už teď víme, že to nebude jen nádherný týden, ale 14 dní. Všem co s námi tento krásný týden byli moc děkuje a těšíme se na další setkání.

„Výlet“ do Košic

Panička si nedá pokoj a tak po náročných 14 dnech v Koryčanech, odkud jsme se domů vrátili     v sobotu kolem 17 hodiny,  začala přemýšlet nad tím jak to uděláme abychom měli všechno nachystané na brzký ranní odjezd na Slovensko do Košic ( a já vám to všechno povím…. jí bylo špatně, tak šla hned spát a já jsem neváhala a udělala totéž). Spaly jsme asi do půlnoci a pak panička začala chodit po bytě a bylo po spánku. Protože mám vždy obavy, aby mi něco neuniklo nemohla jsem přece jen tak polehávat, ale sledovala jsem, co že se to zase děje. Panička nosila jednu věc za druhou, až mě napadlo, že to nebude jen tak nějaký výlet. Kartáče, hřebeny a výstavní vodítko, také nezbytné doklady a můj domeček znamenalo jediné…… Jedeme na výstavu. O půl 2 měla vše nachystané, ale spát už nešla, aby náhodou nezaspala a stihla být včas na smluveném místě.

Ani si nedokážete představit jak jsem byla ráda, když jsem tam konečně po 14 dnech na táboře bez kamarádů(myslím ty své psí) u auta uviděla Eli a Bju. Od mého příjezdu do Zlína s nimi podnikáme různé akce a mám je moc ráda. Za chvíli přispěchala i poslední kamarádka, která se účastnila naší výpravy. Nebyl to nikdo jiný než Angee. Osádka se tedy skládala z nás 4 čtyřnohých slečen a Ivi, Alenky a mé paničky.

Jakmile jsme naložily vše nezbytné (aspoň tak to paničky viděly) mohly jsme vyrazit. Krásným pohodlným autem naše cesta rychle ubíhala, my jsme spaly vzadu většinu cesty a moje panička se s paničkou Angee v tom spaní střídaly. Jen Iva protože celou cestu řídila musela bez spánku vydržet. To vám je spravedlnost, co?

Po příjezdu do Košic nás čekala dlouhá řada na výstavní katalog a přejímku, ale naštěstí to šlo velmi rychle. Byla jsem tak unavená, že mi bylo úplně jedno, že si přede mne stoupl pes provokatér a štěkal a štěkal až z toho uši zaléhaly. Dělala jsem, že tam vůbec nejsem a tím jsem budila obdiv u ostatních lidiček, kteří s námi v té frontě stáli. Jsem prostě dáma každým coulem. Vím totiž, kdy se mám jak chovat….. :o)))

U kruhu nám paničky postavily domečky a pak už čekaly na chvíli kdy se půjdeme vystavovat. Nezbytná úprava, aby pan rozhodčí Gellén Tibor z Maďarska mohl posoudit jaké jsme krásné holky. První šla do kruhu Angee. Byla ve třídě dorostu a získala ohodnocení Velmi nadějný 1 s doporučením do závěrečných soutěží. Po chvilce jsem šla do kruhu i já. Panička mě přihlásila do mezitřídy. Naše hodnocení znělo V2 res. CAC. Eli nás jela jen podpořit, za co jí moc děkujeme, bez ní by tam nebyla taková legrace a Bju ve třídě otevřené získala V1 CAC. Všem moc gratulujeme ke krásným výsledkům.

Bylo horko a tak se paničky domlouvaly jestli půjde Angee do závěrečných soutěží a nebo jestli se vydáme na dlouhou cestu domů. Verdikt zněl jedeme domů. Ani nevíte, jak jsem byla ráda a to jsem ani nevěděla, že cesta bude nekonečně dlouhá. Vyrážely jsme kolem 13 hodiny a jely jsme přes nádherné Slovensko a paničce bylo rázem jasné kam pojedeme příští léto na dovolenou. Teď už je jen otázka co na to páneček…. :o)))

Cesta byla velmi dlouhá. Ve větších městech byly kolony aut a také nás zastihla velká bouřka. Když uhodil hrom bylo rázem po klidném spánku. Naštěstí to netrvalo dlouho a zase vysvitlo sluníčko. Příjemná byla také zastávka na sýry, které jsme koupily pro děti, aby z toho našeho výletu taky něco měly. Já jsem, ale žádný sýr nedostala. Občas je panička pěkný lakomec. Taky je mám ráda. :o( No co na plat.

Kolem 19.30 hodin jsme byly konečně doma. Následovala dobrá večeře a zasloužený odpočinek. Teď budeme asi 3 týdny ve Zlíne a pak zase hurá na prázdniny. Moc děkujeme Ivě za super cestování, které bylo moc příjemné nejen proto, že je výborná řidička( velký díky jí patří mimo jiné i za medaili, kterou vyhrála Bju a Iva ji darovala našim dětem, které z ní měly velkou radost a nedokázaly pochopit, že se pro ně někdo dokáže vzdát takového pokladu) Alence a Angee za společnost a pohodu, která při naší návštěvě Slovenska panovala. Holky bylo nám s vámi moc dobře a těšíme se na další společné výlety a procházky. 

Jak už jsem psala v předchozím článku prvních 14 dní letošních prázdnin jsme s paničkou a dětmi strávili v Hipocentru Koryčany na dětském táboře. Byla to pro nás všechny super zkušenost. Já jsem měla moc práce s hlídáním celého komplexu, dětí i koček a taky se mi moc líbila hadice s vodou. Z počátku jsem byla jako na trní z tolika lidí a nových věcí kolem. Nevěděla jsem na co se zaměřit první…… Kočky si dělaly co chtěly, děti běhaly jedno sem a druhé tam a já jsem nevěděla kam dřív skočit.

 Moc jsem chtěla pomáhat paničce v kuchyni, ale myslím že mnozí z vás ví, jak to dopadlo. Tak to tam vonělo a tolik jídla se připravovalo a já jsem měla v misce stále jen totéž. I když mi granulky moc chutnají občas bych uvítala nějaký ten řízeček, těstoviny a nebo párečky. Panička měla co dělat aby mě uhlídala, když děti jedly. :o)))

Jeden večer měli děti najít zatoulanou paní kuchařku (tou byla panička) ve večerním lese.Vydaly se na cestu a s nimi i naše Lucinka a Davídek. Panička pozorně poslouchala co se nedaleko v lese odehrává a už na děti čekala před budovou. Byla jsem s ní aby se nebála. Jsem hrdina každým coulem a když se nám na táboře objevila mumie ihned jsem ji začala odhánět a křičela jsem tak, že jsem jistě zastrašila nejmíň půlku Koryčan. Ale mumie je jiná a tak se nelekla a najednou stála čelem ke mně a já jsem neváhala a utíkala pryč, abych to všechno řekla paničce. Mumie se asi polekala koho dalšího přivedu a tak tábor opustila.

Nejsem sama hrdina….. Panička nemá ráda žabky. Nevím proč. Vůbec tomu nerozumím. Jsou to moje kamarádky a tak když se jedna objevila u nás panička stála na lavičce a já jsem ji zkoumala.

Stalo se to pro mne jedno velké dobrodružství našla jsem si spoustu kamarádů. Bylo mi tam dobře, protože když si se mnou nemohla hrát panička byl tam vždy někdo moc hodný, kdo byl ochotný mi donekonečna házet balony a pouštět mi vodu v hadici abych její proud mohla chytat a abych se v těch horkých dnech které byly mohla zchladit.

Z těchto krásných dní máme spoustu nádherných fotek , které pro nás nafotila Barča  Mrkvicová  na které se můžete podívat zde.